Pšeničná piva

          Pšeničná piva, která měla v 16. století v českých zemích dominantní pozici, jsou dnes u nás znovu na vzestupu. Máme je v oblibě zejména pro jejich slámově zakalenou barvu, aroma plné banánových a kořeněných tónů a osvěžující chuť s nádechem kvasnic, ovoce a příjemné sladkokyselosti. Aby pivo mohlo být označeno pšeničným, musí být dle legislativy vedle ječného sladu použitý i slad pšeničný, a to nejméně 1/3 z celku. Je ale časté že se mezi pšeničná piva řadí i piva s jakýmkoli podílem pšenice. Pšenice se však nemusíte vůbec bát, jelikož chuť pšeničného piva je tvořena především kvasnicemi. Pšeničný slad se v malém množství přidává do spousty pivních stylů (např. i IPA, Berliner Weisse, Gose...) pro podporu pěnotvorby a svěžesti. 
          Pšeničná piva se získávají pomocí svrchního kvašení. Mezi nejzákladnější typy pšeničných piv s opravdu značným podílem pšenice řadíme následující:

Weissbier (Weizenbier)
          Pšeničná piva tohoto stylu pocházejí od našich německých sousedů, konkrétně z Bavorska, a v dobách minulých u nás byla (a stále jsou) velmi oblíbená. Weissbier se vyznačuje vyšším podílem pšenice, často 50-70% i více. Bavorské pšenky mají nižší hořkost, jsou velmi osvěžující a díky kvasnicím pěkně zakalené. Kvasnicová varianta se často nazývá Hefeweizen. Naopak filtrovaná "čistší" a decentnější pšenice se označuje názvem Kristalweizen. Tmavou variantu bavorského pšeničného piva můžeme najít pod označením Dunkelweizen.

Belgický Witbier
          Witbier má v Belgii opravdu dlouhou tradici, jež sahá až do středověku. Do piv se obvykle přidává koření (zejména koriandr) a pomerančová kůra, díky které je pivo krásně osvěžující a pitelné. Witbier vyniká velmi světlou barvou a krásnou zakaleností s ovocným nádechem a lehkou trpkostí.